Povodí Česka
Z horských pramenů, kde voda vyvěrá chladná a průzračná mezi kameny, se rodí řeky, které pak trpělivě putují lesy, loukami i městy. Vltava nese v sobě klid hlubokých šumavských hvozdů i ozvěnu pražských mostů, Labe rozvážně sbírá vody severních Čech a míří k dalekému moři, Morava vine se úrodnými nivami jako stříbrná stuha a Odra odnáší kapky deště z beskydských svahů.
V těchto tocích se zrcadlí nebe i dějiny. Řeky byly svědky dávných poutníků, mlýnů, bitev i tichých rybářských rán. Napájely pole, spojovaly kraje a dávaly lidem směr. A přestože voda nikdy nezůstává stejná, její cesta je věčná — od kapky k proudu, od proudu k řece, od řeky k moři. Povodí Česka tak nejsou jen geografickým pojmem, ale živým obrazem země, která dýchá v rytmu vody, tichá i mocná zároveň.
